Červen 2010

TS3 Povolání snů- praní prádla

20. června 2010 v 18:28 | Terkys182 |  The sims 3- Povolání snů
Tady je pár fotek popisujících praní prádla:

ts3ps
Pračka a věšák:Tady ještě dávám ukázku sbírání špinavého prádla.


Prádlo je v koši na prádlo.


Pereme.


Nový blog

7. června 2010 v 19:32 | Paulie |  Ostatní
Půjdu rovnou k věci- mám nový blog IPaulie.blog.cz a je jasné, že teď se budu více věnovat jemu. Je to hlavně o všem, co kreslím, píšu... zkrátka vše,. co mi vychází z hlavy (klid, bez školního učiva). Budu Vás tam učit kreslit, podud se Vám mé kresby zalíbily. Jo- a Nekrulka z říše stínů pokračuje tam. Tak sbohem!
nekrulka-z-rise-stinu

Jak odemknout extrémní jízdu a všechny možnosti jízdy

6. června 2010 v 21:22 | Paulie |  Mafia
Takže, já mám čistě náhodou nekoupenou verzi, takže když mafii den nehraju, jízdy se mi zase uzamknou a nepomůže ani když poslední misi odehraju znova. A jak zní řešení?  V jízdě dojeďně na místo na fotce (jedete po silnici a v levo je odbočka mezi ty domy) a hned zastavíte- jste tam! Potom už jen dojdete ke žlutým dveřím, až se vám dole oběví symbol AB, zmáčknete PRAVÉ tlačítko myši, vrátíte se do menu a hle- ex, jízda a všechny možnosti jízdy jsou odemčené! 
koťátko

Nekrulka z říše stínů

6. června 2010 v 21:11 | Paulie |  Povídky a příběhy
Je to trochu jako Alenka od Lewise Carrolla- potrhlé a temné, ale přesto skrývající vlastní kouzlo. Tak si přečtěte, co jsem tak narychlo spíchla z odstřižkůpocitů a vzpomínek:)
---------------------------------------------------------------------------------------
nekrulka-z-rise-stinu
Uprostřed černého lesa, plného trní a bodlin, po cestičce ze spadaných listů kráčela tiše a plynule postava zahalená černým suknem, jaký zdobí smuteční průvody. Večer byl chladný a štiplavý, jediným zvukem večera bylo občasné zakrákání nějakého temného stínu, který se přehnal přes cestu kousíček od postavy (která na to nijak nereagovala a jen dál neslyšně postupovala ztemnělým lesem) a šustění seschlých listů, se kterými si pohrával jemný vítr- stejně jako s dlohými, hnědými až černými vlasy té podivné postavy, ve kterých občas ve svitu měsíce probleskovaly různé bazvy hnědé a vyjímečně rudé barvy.

             Po dlouhé cestě potemnělým lesem, za zvuků nočního ptactva a vzdáleného vytí vlků došla postava na mýtinku, která byla temná jako její šaty, přestože se rozkládala pod širým nebem. Noc byla vzkutku krásná- i měsíc si oblékl jemné šaty z černočerných mraků a dokonale se jimi zahalil. A tak Nekrulka naslouchala písni noci, nechávala si nočním větčíkem česat vlasy a čekala.

           Naproti Nekrulce neslyšně vyšla postava stejně jako ona, dokonale zahalená černým suknem. Byl temný a nepropustný. Obě postavy, Nekrulka i nově příchozí, zůstali stát každý na jednom konci mýtiny a oddávali se lesnímu tichu. Nad nimi se opět mlhavě rozzářil měsíc v ůplňku a píseň vlků stichla.

            Ze stínů lesa vyšly další černé postavy, všechny zahalené stejným sametovým suknem. Jemným, ale přesto se přes něj nedalo dýchat. Postupně přicházely další, tvořily kruh a zdánlivě si nevšímaly přítomnosti ostatních. Stáli každý sám, jak nejdéle od sebe to bylo možné. Jako sochy tiše a nehybně vyčkávali a mlčeli. Přesto si všichni zaráz uvědomili (ač to na nich nebylo znát), že píseň lesa utichla. Že vlčí vytí se ztratilo v dáli a zaniklo. Že vánek postupně prostoupil celým kruhem , studený jako led a ostrý jako čepel nabroušeného nože. Vzduch náhle ztěžkl, jak se lesní ticho v příští vteřině chystal probořit zvuk, jaký byste v dané situaci vůbec nečekali. . . 

                     Pokračování příště!

                        Na co postavy čekají? Co se bude dít, že na to zůčastnění postřebují roušku noci? Jak se ti zatím povídka líbí? (Pokud jsi přečetl/a Alenku v říši divů, pak se ti bude líbit víc) PIČTE KOMENTÁŘE!:-)