Stmívání- 6. kapitola (výlet do přírody)

22. února 2010 v 19:27 | Terkys182 |  Povídky a příběhy

Tak, a je tu další díl ,,Stmívání" ala Terkys182.

Příjemné počtení!

Běželi jsme lesem zpět k městu. Už bylo opravdu šero, ale i přesto se nám stromy samy klidily z cesty. Najednou se ke mě přiblížila šedá šmouha- Jack.
Běžel vedle mě, a i když jsem kličkovala mezi stromy, nějak se mu podařilo běžet stále ve stejné vzdálenosti. Rozhodně měl pohyb plynulejší a ráznější, já jsem se spíše elegantně proplétala každou škvírou mezi kmeny stromů.
Už jsme uháněli po vřesovišti. Lidé ve městě rozsvěcovali světla, vraceli se domů.
Měla jsem sto chutí jít si ještě ulovit zajíce, jen z legrace- Jack říkal, že jsem jak hravé štěně. Což byla vlastně pravda- nejraději jsem měla svou vlčí podobu, bebký, lesklý kožich a listnaté lesy. Tady byly jen jehličnaté lesy. Několikrát jsem se chtěla porozhlédnout dál po okolí, jestli nenajdu listnáče. Ale pokaždé mě umlčelo hromové vrčení.
,,Takže zítra jako vždycky?", optala se Jesica. Já a Rose jsme protočily oči v sloup. Jess si to snad nikdy nezapamatuje.
,,Ano", odpověděl rychle Phil.
,,Budu potřebovat plavky?"
,,No jasně, na Olympijském poloostrově se dá plavat v náramě teplých mořích!", ozvala jsem se. Rose mě hned doplnila: ,,A ty pláže- na těch se dá senzačně opalovat!"
,,Sluníčko tak svítí a hřeje každý den!", pokračovala jsem.
Jo, hřeje tak nanejvíš mraky, pomyslela jsem si.
Jess se na nás dívala nejdřív radostně- zářící sluníčko. Po chvíli jí to ale došlo z našich rozzářených očí a zamračila se. Sluníčko zašlo.
,,Ha, ha, ha, jen se smějte!", zaprskala na nás. ,,Uvidíme, kdo z útesu spadne jako první."
Spadla mi čelist a Jess se potěšeně odřízla od toku našich myšlenek.
,,Ona ví, že jsou ve v moři u skal útesy!", sdělila jsem tiše Rose. Ta se potěšeně zahihn'ala.
No jo, ted' to bude ta nejlehčí práce na světě. Sdělit rodičům, že odjíždím. Mohla bych jet stanovat se školou, lozit po skalách a nebo si jet prohlédnout, jak to vypadá pár mil odsud. (samozdřejmě ve spojitosti se studiem)
Ta poslední varianta se mi líbila nejvíc.
,,Čas a místo jako vždy?", zeptala se mě Rose. Už jsme byli u křižovatky- jedna vedla ke mě domů, druhá k Rose domů. Taky jsme se pokaždé zastavily a naposledy si popovídaly- tedy alespon' pro rodiče. Samozdřejmě jsme byly nerozlučná dvojka a jen co jsme zahrály divadlo pro rodinu, už jsme běhaly po lese a strašily houbaře.
,,Hele vezmeš si plavky?"zeptala jsem se Rose. ,,Já teda jo, mě ta voda tolik nevadí- ale stejně už budu potřebovat nové. Třeba se nás během cesty podaří dovymlouvat se do obchod'ku?" doplnila jsem zamyšleně a s nadějí v hlase.
Rose se na mě bolestně ušklíbla. ,,Já si je taky beru a když už jsi v tom, chtěla jsem novou zásobu teplákových souprav. Ale dost pochybuju, že Andyho ten tvůj štěněčí pohled obměkčí."
Naoko uraženě jsem odvrátila hlavu. ,,Tak za pět minut v Jistotě!" upozornila mě Rose. Překvapeně jsem na ni vykulila oči.
,,Kdo se proboha balí pět minut?"
ironicky protočila oči v sloup. ,,No dobrá, tak tedy deset."
Lišácky jsem se usmála a pomalinku se otočila k odchodu. Taky se otočila a pomalu odcházela. Teprve, když nás dělilo několik metrů šera jsem otočila hlavu a zakřičela přes rameno: ,,myslím, žes to špatně pochopila. kdo potřebuje pět minut? Mě stačí tři!"
otočila jsem se a klusala k domu. u dveří jsem zaslechla tichý šepot, který se nesl stále hustším šerem. ,,No uvidíme, uvidíme, kdo bude první", zamumlala si Rose, už dávno pryč.
Rozhlédla jsem se po prázdné ulici.
,,Uvidíme", souhlasila jsem, nadechla se a vešla do dveří.

Pište pls komentáře!



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama