Únor 2010

Ts 3- upoutávka na luxusní bydlení

28. února 2010 v 9:00 | Terkys182 |  The Sims 3

Tak, tady je upoutávka na the Sims 3- Luxusní bydlení.

A jen aby jste věděli, jedu na chalupu, kde se nedostanu na internet a jsem tam až do středy. Takže jsem tu nejdřív ve čtvrtek!


2. datadisk k TS3

28. února 2010 v 8:53 | Terkys182 |  The Sims 3
,,The Sims 3 Koníčky a profese". Určené má rovněž i datum vydání na 4.června 2010. Samozřejmě, že název a datum vydání se může změnit.
Tak takhle má znít další datadisk pro the Sims 3. Co si o tom myslíte? Já si osobně myslím, že se datum opozdí a vznikne nějaká ta hádka nebo menší rozmíška s názvem. Takže pište do komentářů!

Sci-fi obrázky+ monlight v podání E. Cullena

26. února 2010 v 11:55 | Terkys182 |  Twilight saga

No, poslední článek se mi zalíbil, takže zde najdete několik obrázků, které nemám jak použít. Takže zapněte repráky, pust'te video a zakoukejte se do obrázků dole!





























































Komentáře!

Filozofie

24. února 2010 v 21:02 | Terkys182
Jednu dobrou písničku v podání Edwarda najdete zde:
.
Doporučuji nechat písen' puštěnou a začíst se do několika citátů.

,,Možná neznamenáš nic pro svět, ale pro někoho můžeš znamenat celý svět."
,,Nevysvětlujte. Přátelé to nepotřebují a nepřátelé vám stejně neuvěří."
,,Stateční možná nežijí věčně, ale bojácní nežijí vůbec."



  Prosím, pište komentáře!






Eoin Colfer- Seznam přání- krátký popis

24. února 2010 v 20:46 | Terkys182 |  Artemis Fowl

Takže, Eoin Colfer nenapsal jen Artemise Fowla- ani nápad!

Jedna z jeho dalších knih je Seznam přání. A o čem vlastně je?

Kniha vypráví o Meg Finnové (14), která se ocitne v prekérní situaci.
Kam přijde její duše?
Dovolí jí svatý Petr vztoupit do nebe, anebo propadne peklu?
O všem rozhodne seznam přání jednoho starého muže, Megiina
part'áka na život a na smrt.

VTIPNÁ FANTAZI PLNÁ DUCHŮ
A POČÍTAČOVÝCH FÍGLŮ
OD AUTORA LEGENDÁRNÍHO
ZLODUCHA
ARTEMISE FOWLA!


Postavy v mém příběhu ,,Stmívání"

22. února 2010 v 20:54 | Terkys182 |  Twilight saga

Takže- jak vypadají moje smyšlené postavy? Na to se ted' pro představu mrkněte.


Č. 1: Paulie

Č. 2: Jack


Č.3: Rose

Sorry, víc se toho sem nevejde:)Andy


Forum k Artemisi Fowlovi

22. února 2010 v 20:32 | Terkys182 |  Artemis Fowl

,,Čau, lidi, se zděšením jsem zjistila, že ti největší fandové Artemise Fowla neví, co se stane v posledním vydaném díle ,,Artemis Fowl- Časový paradox".

A proto jsem pro svoje vlastní zdraví a vaše vědění založila tento článek. Diskutujte v komentářích, budu to tu kontrolovat!


Stmívání- 6. kapitola (výlet do přírody)

22. února 2010 v 19:27 | Terkys182 |  Povídky a příběhy

Tak, a je tu další díl ,,Stmívání" ala Terkys182.

Příjemné počtení!

Běželi jsme lesem zpět k městu. Už bylo opravdu šero, ale i přesto se nám stromy samy klidily z cesty. Najednou se ke mě přiblížila šedá šmouha- Jack.
Běžel vedle mě, a i když jsem kličkovala mezi stromy, nějak se mu podařilo běžet stále ve stejné vzdálenosti. Rozhodně měl pohyb plynulejší a ráznější, já jsem se spíše elegantně proplétala každou škvírou mezi kmeny stromů.
Už jsme uháněli po vřesovišti. Lidé ve městě rozsvěcovali světla, vraceli se domů.
Měla jsem sto chutí jít si ještě ulovit zajíce, jen z legrace- Jack říkal, že jsem jak hravé štěně. Což byla vlastně pravda- nejraději jsem měla svou vlčí podobu, bebký, lesklý kožich a listnaté lesy. Tady byly jen jehličnaté lesy. Několikrát jsem se chtěla porozhlédnout dál po okolí, jestli nenajdu listnáče. Ale pokaždé mě umlčelo hromové vrčení.
,,Takže zítra jako vždycky?", optala se Jesica. Já a Rose jsme protočily oči v sloup. Jess si to snad nikdy nezapamatuje.
,,Ano", odpověděl rychle Phil.
,,Budu potřebovat plavky?"
,,No jasně, na Olympijském poloostrově se dá plavat v náramě teplých mořích!", ozvala jsem se. Rose mě hned doplnila: ,,A ty pláže- na těch se dá senzačně opalovat!"
,,Sluníčko tak svítí a hřeje každý den!", pokračovala jsem.
Jo, hřeje tak nanejvíš mraky, pomyslela jsem si.
Jess se na nás dívala nejdřív radostně- zářící sluníčko. Po chvíli jí to ale došlo z našich rozzářených očí a zamračila se. Sluníčko zašlo.
,,Ha, ha, ha, jen se smějte!", zaprskala na nás. ,,Uvidíme, kdo z útesu spadne jako první."
Spadla mi čelist a Jess se potěšeně odřízla od toku našich myšlenek.
,,Ona ví, že jsou ve v moři u skal útesy!", sdělila jsem tiše Rose. Ta se potěšeně zahihn'ala.
No jo, ted' to bude ta nejlehčí práce na světě. Sdělit rodičům, že odjíždím. Mohla bych jet stanovat se školou, lozit po skalách a nebo si jet prohlédnout, jak to vypadá pár mil odsud. (samozdřejmě ve spojitosti se studiem)
Ta poslední varianta se mi líbila nejvíc.
,,Čas a místo jako vždy?", zeptala se mě Rose. Už jsme byli u křižovatky- jedna vedla ke mě domů, druhá k Rose domů. Taky jsme se pokaždé zastavily a naposledy si popovídaly- tedy alespon' pro rodiče. Samozdřejmě jsme byly nerozlučná dvojka a jen co jsme zahrály divadlo pro rodinu, už jsme běhaly po lese a strašily houbaře.
,,Hele vezmeš si plavky?"zeptala jsem se Rose. ,,Já teda jo, mě ta voda tolik nevadí- ale stejně už budu potřebovat nové. Třeba se nás během cesty podaří dovymlouvat se do obchod'ku?" doplnila jsem zamyšleně a s nadějí v hlase.
Rose se na mě bolestně ušklíbla. ,,Já si je taky beru a když už jsi v tom, chtěla jsem novou zásobu teplákových souprav. Ale dost pochybuju, že Andyho ten tvůj štěněčí pohled obměkčí."
Naoko uraženě jsem odvrátila hlavu. ,,Tak za pět minut v Jistotě!" upozornila mě Rose. Překvapeně jsem na ni vykulila oči.
,,Kdo se proboha balí pět minut?"
ironicky protočila oči v sloup. ,,No dobrá, tak tedy deset."
Lišácky jsem se usmála a pomalinku se otočila k odchodu. Taky se otočila a pomalu odcházela. Teprve, když nás dělilo několik metrů šera jsem otočila hlavu a zakřičela přes rameno: ,,myslím, žes to špatně pochopila. kdo potřebuje pět minut? Mě stačí tři!"
otočila jsem se a klusala k domu. u dveří jsem zaslechla tichý šepot, který se nesl stále hustším šerem. ,,No uvidíme, uvidíme, kdo bude první", zamumlala si Rose, už dávno pryč.
Rozhlédla jsem se po prázdné ulici.
,,Uvidíme", souhlasila jsem, nadechla se a vešla do dveří.

Pište pls komentáře!




Omlouvám se

21. února 2010 v 13:49 | Terkys182

Moc se omlouvám, ale je u nás návštěva, která mi bude celou dobu čučet přes rameno a navíc je to ,,neslušný".

Bude tu ještě minimálně několik hodin a já se ještě musím zařídit do školy, takže prostě sorry!


TS3 cestovní horečka- mumie

16. února 2010 v 16:05 | Terkys182 |  The Sims 3

Takže, všude najdete stejný text, který ostatní prostě okopírujou z jiné stránky. Ale jakmile chcete vědět, jak stvořit mumii, nebo jak zažehnat prokletí, řeknou ,,najděte sochu a šutr, papá!"- a to je ono, takže tady je jeden článek pro vás:)

1),,Jak stvořit mumii?"

1.Otevřete si příkazový řádek (ctrl+shift+c)
2.Napíšete testingcheatsenabled true
3.Zavře se vám, otevřete jej znovu a napíšete BuyDebug
4.v režimu nákup, třídění podle funkcí se vám vedle vozidel oběví otazník s názvem Debug
5.Zadáte ,,věci v hrobce" (z funkcí generátoru ryb, hmyzu a pod) a listujete tak dlouho, dokud nenajdete ,,prokletý sarkofág králů"
6.Umístíte jej do světa a nařídíte simovi, aby se v něm vyspal

Upozornění: simíka ala mumii už nepředěláte zpět- mumií už zůstane! A minerál ,,klid v duši" vám nepomůže nikdy!

2),,Jak zbavit sima prokletí?"

První možností je jednoduše podle postupu uvedeného víše koupit i sochu klid v duši, poklonit se jí a jste vyléčení. Druhá je jet do Egypta:
1. Zajedete se podívat do Sfingy
2.Dostan'te se až ke schodům pod zem, ale jsou tam jiné, velké schody nahoru.
3.Projděte nástrahy, sochu určitě nepřehlédnete (na podstavci v chodbě za místností se sochou je minerál ,,klid v duši"- nepřehlédněte ho!)

Stmívání- 5. kapitola (Zrada)

14. února 2010 v 10:51

Tak, dočkali jste se dalšího dílu Stmívání z mé vlastní tvorby. Radím vám, čtěte pozorně- nikdy nevíte, co si na vás vymyslím!

Stáli jsme jako přimrazení k zemi. Byla přece hloupost, aby nám Andy lhal.
Nadruhou stranu přece popisoval upíry úplně jinak- ale tihle tu nebyli pro lidskou krev, oči jim nezářily rudě, ale zlatě, měli kvalitní oblečení, vypadali jako andělé přestrojení za lidi a ten Carlisle, který nejspíš vedl celou tuhle prapodivnou skupinu, ten se choval jako anděl.
Trápilo ho, když viděl, že jsme se nepohodli, byli tak okouzlující. . .
Ale to možná bylo právě ono.
Tihle andělé smrti byli až moc dokonalí. Očividně se jim nevedlo špatně- ale jak takové bohatství nabyli jen silou, lstí a podvody, jestliže nikdy nezabili člověka?
Možná, že právě díky té přitažlivosti byli tak skvělí predátoři. Možná, že proto byli tak nebezpeční- rození andělé smrti.
Tyto úvahy mi zabraly asi tři vteřiny. Sotva jsem si uvědomovala, že se pohybuju- stejně jako Sam vedle mě a Andy přede mnou- blížili jsme se k druhé polovině načí smečky. Mezi stromy začaly probleskovat jasné barvy-rezavá, bílá, písková a moje nejmilejší- složitě zbarvený kožich: tělo dělila na dně části jasná, tenká čára, která splývala se stejnou barvou černé a vrchní straně ocasu. Podél čáry byl ocelově čedý štít, který se stále zesvětloval a u břicha se stratil. Tlapy, břicho i krk byly sněhově bílé- téměř zářily. Takovou barvu vidí člověk v reklamách na prací prostředky, kde bílá doslova ,,svítí".
Uši byli ze strany trupu stejně černě zbarvené, jako ta elegantní čára přes záda. Jack byl ve smečce rozhodně nejhezčí, včetně mohutného černého Andyho nebo krvavě zbarvené Jesici. Jack se ale netvářil radostně, spíše varovně si vyměn'oval pohled se stejně znepokojeným Andym. Samovi uniklo tiché zavrčení. ,,Ale, ale, copak je? Ještě něco co nevíme? Kdy už nám začnete vy dva říkat pravdu?!", rozkřikl se nahlas (samozdřejmě v myšlenkách). Ti dva od sebe stále neodtrhovali oči. ,,Notak!", zařval ještě zuřivěji Sam. Přitom stále zuřivěji a hlasitěji vrčel. Oběma zacukalo jedno ucho, obě se k Samovi otočila.
Jack ho probodnul očima. ,,Máme tu dost naléhavou záležitost". Sama upřímnost v jeho hlase překvapila a na chníli dokonce i vykolejila. Po chvíli se zase sebral a mírněji promluvil. ,,No?"
Jack si zfrustrovaně povzdechl. Phil se do toho rychle vložil, než mohl Jack promluvit. ,,Notak! Pohádat se můžete, až to tady dořešíme!" Otočil se na Andyho. ,,Co se stalo?"
,,Ti nemrtví", promluvil po chvíli Jack, ,,To nebyli ti stejní."
Chvíli nic, mozek mi skoro nefungoval, jaký jsem na něj působila tlak svými otázkami, ale po chvíli mi to vše došlo. Jako když zaklapne zámek trezoru.
Dneska se kolem města motali upíři, kteří doufali, že na nás nenarazí. Před chvílí se sem dostali upíři, kteří o nás vůbec nevěděli. Ti druzí nepili lidskou krev. Ti první ano.
Tady se upíři ukazovali jen z řídka. Jakto, že jen co tudy projdou upíři pijící lidskou krev, oběví se tady upíři nepijící lidskou krev? Jsou snad upíři rozděleni na dvě skupiny- hodní a zlí? Honili snad ti tři ,,hodní" upíři ty ,,zlé" upíry? A proč by to vůbec dělali? Proč by se obtěžovali honit je až sem, když žili až někde ve Forks? A proč by se vůbec obtěžovali odpírat si lidskou krev? Je jen jeden způsob, jak to zjistit. ,,Jedeme do Forks", ozval se rozhodnutě Andy.

Pokračování příště!


Kniha Nový měsíc- 1.Oslava

14. února 2010 v 8:40 | Terkys182 |  Kapitoly z Nového měsíce
1. OSLAVA
Byla jsem na devadesát devět procent přesvědčená, že je to jenom sen.
Důvodů, proč jsem si byla tak jistá, bylo víc. Zaprvé jsem stála v zářivém kuželu slunečního světla - v takovém tom oslepujícím jasném slunci, jaké v mém novém domově v deštivém městečku Forks ve státě Washington nikdy nesvítilo. A zadruhé jsem se dívala na svou babičku Marii. Babička byla už šest let mrtvá, takže jsem svou teorii o snu měla slušně podloženou.
Babička se moc nezměnila; její tvář vypadala přesně tak, jak jsem si ji pamatovala. Kůži měla měkkou a zvadlou, poskládanou do tisíce drobných záhybů, které jemně přiléhaly ke kostem vespod. Vypadala jako sušená meruňka, jenom s chomáčem hustých bílých vlasů, které její hlavu obklopovaly jako mrak.
Naše ústa - ta její byla jeden scvrklý faldík vedle druhého - se roztáhla do stejně překvapeného pousmání v přesně ten samý okamžik. Bylo zřejmé, že taky nečekala, že mě tady uvidí.


Je mi líto, že toho sem nemůžu dát naráz víc, protože článek má nanejvíš 2000 znaků, minule mě to pěkně nakrklo. Takže se omlouvám, že A) je to tak krátké B) že jsem tady dlouho nebyla.


Budou zde i kapitoly z Nového měsíce!

6. února 2010 v 9:59 | Terkys182 |  Twilight saga

Ahoj,brzo sem dám i kapitoly z knihy Nový měsíc, jen abyste vyděli ty rozdíly mýma očima. Takže zítra, nebo dnes!


Nejkrásnější obrázky ze ságy

6. února 2010 v 9:50 | Terkys182 |  Twilight saga

Takže, podařilo se mi vyšt'ourat několik krásných obrázků z celé ságy. No, snad se vám budou líbit!

P.S.: ,,Opovažte se mi nenapsat komentář!:)"



































Jak vypadali dřív?

5. února 2010 v 20:54 | Terkys182 |  Twilight saga

Jistě, všichni známe Victorii, Bellu a ostatní herce ztvárn'

ující postavy ze ságy. Ale jak vlastně vypadali dříve, za dob černobílých fotografií?

Na to se ted' můžete podívat sami:

No, a to je prosím vše. Nazdar zítra!


Obrázky ze Stmívání

5. února 2010 v 20:46 | Terkys182 |  Twilight saga

Takže, jak jistě víte, Stephenie Mayerová nenapsala scénář, nýbrž knihu a herci většinou nehrají jen ve filmu. Edward alias Robert hrál v Harrym Potterovi, Kristen je modelkou a herečkou apod. Takže, snad se vám bude tento článek líbit:)

P.S.: ,,Opovažte se nenapsat mi komentář!"






Stmívání- 4. kapitola (Dohoda)

5. února 2010 v 20:23 | Terkys182 |  Povídky a příběhy
Ten další zdroj nasládlého, štiplavého oderu je k nám blížil rychlostí světla. Jak jsou proboha ty bestie rychlé?
Cítila jsem, jak se Sam vedle mě napjal. Ze západu se zvedl vítr a přinesl s sebou i pach zbytku naší smečky.
Chvilku jsme vehnutě stáli a čekali. Ten svalnatý upír. Emmet se ted´ opíral o padlý a ztrouchnivělý strom a tvářil se velmi nedočkavě, jako by se jeho bratr nepohyboval dost rychle.
Po chvilince mezi nás něco lehce doskočilo na zem a vedle Carlislea stál nový upír- Edward. Měl bronzové vlasy, byl pohublejší a vytáhlejší, než jeho bratr. Oči měly barvu tekutého zlata, měl krásnou, bledou plet´ a jako jeho otec i bratr měl na sobě dokonale bílou, nepomuchlanou košily. Všichni vypadali jako sochy nějakých pohanských bohů krásy, vytesané z mramoru a vyleštěné k dokonalosti. Jako andělé krásy. At´ jsem se snažila sebevíc, nedokázala jsem si je představit jako vraždící nestvůry. Ale možná, že proto jsou tak nebezpeční.
,,Edwarde, tohle jsou místní vlci. Dnes jsme lovili na jejich území.", promluvil Carliske k Edwardovi. Ten přimhouřil oči. ,,Nezdá se mi, že bych dnes narazil na vlčí pach", ozval se podezdřívavě Edward, ,,Ale jestli je to skutečně vaše území, pak odejdeme."
Andy jakoby jemně pokývl hlavou na znamení souhlasu. ,,Dobrá tedy,", pokračoval Carlisle, ,,my tedy půjeme." Otočil se na své syny a pokynul jim. Emmet se přestal opírat o kládu a pomalým, plavým krokem se vydal k lesu směrem na západ. Edward si nás všechny, jednoho po druhém prohlédl naposledy prohlédl spěšným pohledem, než se vydal k lesu stejně jako Emmet. Carlisle se na nás naposledy otočil a řekl:,,Snad byste nás někdy mohli navštívit do Forks? V indiánské rezervaci tam žije smečka vlků. . . spřátelili se s námi, takže s vámi by neměli mít žádné potíže." Dobrosrdečně se na nás usmál, pořál nám hodně štěstí a s Emmetem a Edwardem zmizel v lese.
P.S.: Pište prosím komentáře!

Stmívání- kapitola 3. (Na mýtině)

3. února 2010 v 19:41 | Terkys182
Prohnilého kořenu padlého stromu se chytila něčí ledově bílá ruka. Pomalu se pohybovala, osoba za kmenem stromu se opatrně zvedala ze země. . .
První se objevily černé kudrliny, potom bledé čelo a něco, co jsem nečekala ani v těch nejpodivnějších snech:
Objevila se mužská tvář, božsky krásná, ale to nebylo to nejhorší- jak se ta osoba zvedala, objevily se obrovské svaly na rukou i na hrudi, jasně se rýsovaly i přes neposkvrněnou bílou košili, dokonale rovnou, nadýchanou. . .
Ale i přes to všechno, přes krásný zevnějšek, se mi na něm zdálo něco divného. Dlouho jsem mu Bronzovýma očima přejížděla po tváři a hledala něco divného. Na první pohled na ní nebylo nic divného, ale po chviličke zkoumání našly mé bystré oči zdroj. Ten. . . nemrtvý měl podivně zlaté oči, tvořily jasný kontrast s jeho bledou kůží. Byly podivně živé a jasné, on sám působil dojmem někoho, kdo několik dnů nespal a nejedl, ani neviděl sluneční světlo a právě se najedl, strávil odpoledne na slunci a dosyta se najedl.
Přejížděl po nás očima, pozorně si každého z nás prohlížel. Všimla jsem si velkých kopyt, která čouhala zpoza kmene. Nevypadalo to, že zvíře, kterému ta kopyta patří, už nežije.
Do mozku se mi zabodla povědomá vůně- jakoby rez se solí a několika dalšími neurčitými pachy- krev. Ale v téhle něco chybělo- byl to zdřejmě jelen, který se živil jen rostlinnou stravou. Krev zvířete, ne člověka.
Nedůvěřivě jsme na sebe koukali, každá strana čekala, až ta druhá strana promluví.
Mezi větvemi probleskla stříbrná barva a na mýtině stál druhý upí- viditelně starší než ten ten první- tomu mohlo být tak 18-19, zatímco jeho druhovi bylo zhruba 32 let.
Nově příchozí se rychle rozhlédl pohledem po všech přítomných- ani jeden z upírů však nevěděl o druhé půlce smečky. ,,Nemáme zaůtočit?", ozval se mi v hlavě Jesicin hlas. ,,Nejspíš si myslí, že jsou tam Alice, Sam a Andy sami a pokusí se zaútočit"- ,,Ne", ozval se rázně Andy a Jes zmlkla. ,,Musíme jim dát šanci vyjádřit se, proč jsou tady". ,,Jako kdyby to nebylo jasné", ozval se Sam. Jack zuřivě zavrčel. Vtom se ozval nově příchozí.
,,Omlouváme se, jestli jsme narušili vaše území", promluvil sametovým a starostlivým hlasem, a znělo to pravdivě. Nikdo neodpověděl a když se ticho prohloubilo, pokračoval: ,,Jestli chcete, odejdeme. Jen jsme si sem zajeli lovit něco, co na našem území nežije. Pro některé členy mojí rodiny je to zábava, lovit nové druhy." Při tom šlehnul pohledem k 1. upírovi, který se na něj pobaveně zašklebil. ,,Ale dovolte, abych se představil- jmenuji
se Carlisle Cullen. Tohle je můj syn Emmet, a vsadím se, že každou chvíli tu bude i můj 2. syn Edward." Sam zkoumavě zavětřil. Následovala jsem jeho příkladu a nasása do plic velkou dávku vzduchu. Kilometr a půl odsud se pase stádu jelenů. Nekde daleko za mnou je spousta lidí- to je město. A ze západu se k nám rychle blížil další nemrtvý.

Stmívání- kapitola 2. (Děsivé ticho)

1. února 2010 v 18:58 | Terkys182 |  Twilight saga
  Nebudu to protahovat, tady je další díl Stmívání, který jsem napsala v sobotu. Pište komentáře!  
Ozvalo se mocné zavytí, které nám všem vdělovalo, kterým směrem se máme vydat a co máme dělat. Naše mozky to pochopily v setině vteřiny a všichni se rozeběhli hlouběji do lesa, Já, Sam a Rose za Jacobem, ostatní za Edwardem. I když jsme drželi hlídky a byli jsme poměrně zdatní, byli jsme vlkodlaky jen něco přes 2 měsíce. Nikdo z nás ještě neviděl nemrtvého, a přesto jsme jejich pach poznali hned na poprvé. Tedy- Jacob už určitě nějakého nemrtvého viděl, nejspíš i Edward.
Řítili jsme se ztemělým lesem- někteří nemrtví prý vycházejí na lov hlavně po setmění, protože by je někdo mohl vidět, lov by pro ně nebyl taková zábava. . .
Stromy mi rychle uhýbaly z cesty a stávaly se z nich jen rozmazané šmouhy. Někde přede mnou se ozvalo naléhavé vytí, ve kterém jsem poznala Andyho- byli jsme blízko.
Koutkem oka jsem viděla, jak se něco 20 metrů ode mě mihnulo mezi stromy- něco s kožichem do ruda. Jack vedl ostatní tak, abychom obklíčili cíl. Pálení, které mě ustavičně dusilo, stále přibíralo na síle, v krku mě škrábalo stále víc. Byli jsme tak blízko, že ostatní (kromě Andyho) začali z toho štiplavého pachu chraptět. Kus od nás v lese jsem uslyšela podobné dávivé zvuky, jaké vydával Sam.
Doběhli jsme na mýtinku plnou bláta a pařezů zarostlých mechem a nejrůznějšími houbami. Přede mnou najednou Andy s prudkým štěknutím zastavil. Já a Sam jsme to nečekali, takže jsme na kluzkém blátě uklouzli. Rozhostilo se děsivé ticho, po zádech mi z onoho pachu nemrtvých přejel mráz. Všichni jsme napjatě poslouchali. Nikde v lese nebylo slyšet žádné zvuky. A v tom se mezi větvičkami jednoho prohnilého stromu něco pohnulo. . .